Včera jsem se zmiňoval o francouzském historikovi a antropologovi Emmanuelu Toddovi. Který, jak víte, v roce 1976 předpověděl rozpad Sovětského svazu. Na základě sovětských demografických údajů. Ten první Toddův článek, který Kos a přebrala , se týkal Ukrajiny. Kdy vyjádřil úplně jiné názory, než nám tehdy masově cpali do hlav ti jedině a vždycky správní.

V mezičase si Todd vzal na mušku kolektivní Západ a předpověděl mu snad ještě horší budoucnost než Sovětskému svazu. A tento týden dal rozhovor lokálním italským novinám Corriere di Bologna u příležitosti vydání své nové knihy. V tom rozhovoru spojil úpadek Západu a speciálně Evropy dohromady s průběhem a výsledkem ukrajinské války. Je to velmi poučné a inspirativní čtení

Italské vydání svazku Porážka Západu od Emmanuela Todda, vydaného ve Francii v nakladatelství Gallimard, vychází v nakladatelství Fazi. Kniha rozpoutala sršní hnízdo kritiky vůči francouzskému antropologovi, obviněnému z desetiletí zastávání proputinovských pozic. Todd bude v úterý na Librerie.coop Ambasciatori, aby v dialogu s Carlem Galli představil svazek.

Profesore Todde, ve Francii bylo napsáno, že chcete „vydávat své sny za realitu“ a že to, co říkáte, nemá žádný vědecký základ. co odpoví?
„Otázkou není vědět, co o mně píše francouzský tisk, ale znát fakta, která současná historie odhaluje. Faktem je, že Spojené státy nebyly schopny vyrobit vojenskou techniku, kterou Ukrajinci potřebují, protože je fakt, že síla jejich průmyslu byla vyčerpána financemi. Je fakt, že ukrajinská armáda je na ústupu a je fakt, že bojuje s náborem vojáků. Faktem je, že západní ekonomické sankce napáchaly více škody na evropské ekonomice než na ruské a je také faktem, že politická stabilita Francie je dnes ohrožena více než ruská. Restrukturalizace ruské ekonomiky byla umožněna tím, že tato země produkuje více inženýrů než USA a tím, že země, které nejsou spojenci ani subjekty Spojených států, nadále obchodovaly s Ruskem. Komentáře velké části francouzského tisku k mým snům — „Le Monde“, „Libération“, „L’Express“ atd. — naznačují, že žije ve snu. Úspěch mé knihy ve Francii také naznačuje, že Francouzi tento tisk neberou vždy vážně.“

„Poslední stopy sociálního a mravního systému náboženského původu zmizely. Bylo dosaženo nulového stavu náboženství. Absence víry, norem a zvyků náboženského charakteru nebo původu však zanechává muka z toho, že je člověk, smrtelník a neví, co na zemi dělá. Nejbanálnější reakcí na toto prázdno je zbožštění prázdnoty: nihilismus, který vede k impulsu ničit věci, lidi a realitu. Ústředním příznakem toho je pro mě transgender ideologie, která vede naše vyšší střední třídy k tomu, že chtějí věřit, že muž se může stát ženou a žena mužem. Toto je nepravdivé tvrzení. Biologie genetického kódu nám říká, že to není možné. Mluvím zde jako antropolog, jako učenec, a ne jako moralista. Musíme chránit jednotlivce, kteří si myslí, že jsou jiného pohlaví, než je jejich vlastní. Pokud jde o LGB část LGBT ideologie (lesbismus, mužská homosexualita a bisexualita), tyto sexuální preference mají mé požehnání. Je také překvapivé, ale významné, že tím, že akceptujeme nepružnost genetického kódu, jsou dnes věda a církev na stejné straně. Proti nihilistickému tvrzení falešného.“

„V tuto chvíli nemůžeme dělat nic jiného. Začala válka. Je to výsledek této války, který rozhodne o osudu Evropy. Pokud by bylo Rusko poraženo na Ukrajině, evropská podřízenost Američanům by se prodloužila o celé století. Pokud, jak věřím, budou Spojené státy poraženy, NATO se rozpadne a Evropě zůstane svoboda. Ještě důležitější než ruské vítězství bude zastavení ruské armády na Dněpru a neochota Putinova režimu vojensky zaútočit na západní Evropu. Ruský stát se 144 miliony obyvatel, klesající populací a 17 miliony čtverečních kilometrů již nyní bojuje o obsazení svého území. Rusko nebude mít prostředky ani touhu expandovat, jakmile budou obnoveny hranice předkomunistického Ruska. Západní rusofobní hysterie, fantazírující o touze po ruské expanzi v Evropě, je pro seriózního historika prostě směšná. Psychologickým šokem, který Evropany čeká, bude pochopení, že NATO neexistuje proto, aby nás chránilo, ale aby nás kontrolovalo.“

„Ne, všechno to začalo na Ukrajině. Během války v Iráku, po Kosovu, Putin, Schröder a Chirac uspořádali společné tiskové konference. To Washington vyděsilo. Zdálo se, že Amerika by mohla být vypovězena z evropského kontinentu. Oddělení Ruska od Německa se proto stalo prioritou amerických stratégů. Tomuto účelu posloužilo zhoršení situace na Ukrajině. Přinutit Rusy jít do války, aby se zabránilo faktické integraci Ukrajiny do NATO, bylo zpočátku velkým diplomatickým úspěchem Washingtonu. Otřes války ochromil Německo a umožnil Američanům ve všeobecném zmatku vyhodit do povětří plynovod Nordstream, symbol hospodářské dohody mezi Německem a Ruskem. Je zřejmé, že ve druhé fázi, ve fázi americké porážky, bude americká kontrola nad Evropou rozdrcena. Německo a Rusko se znovu setkají. Tento konflikt je v jistém smyslu umělý. Přirozenou věcí v Evropě s nízkou úrodností a stárnoucím obyvatelstvem je komplementarita mezi německým průmyslem a ruskými energetickými a nerostnými zdroji.“

„Mám historický cíl. Chci pochopit, proč jsme my, obyvatelé Západu, vyvolali tuto válku a prohráli ji, a touto porážkou jsme také ztratili kontrolu nad světem. Nejsem proruský. Ale četl jsem texty Putina a Lavrova a myslím, že rozumím jejich cílům a jejich logice. Kdyby naši vůdci brali výzkumníky jako já a některé další vážněji, nedovedli by nás k takové katastrofě. Inteligentní putinofob by mohl moji knihu použít k boji proti Rusku. Na druhou stranu, když noviny jako „Le Monde“ skrývají před svými čtenáři – francouzskými elitami – ruskou ekonomickou a sociální obnovu, jak to udělaly, dezinformují naše vůdce o ruské stabilitě a moci a slouží Putinovi.“

„Liberální oligarchie pro mě nepředstavuje praktický problém. Nezapomínejte, že jsem se narodil do francouzského intelektuálního establishmentu. Můj dědeček Paul Nizan publikoval s Gallimardem před válkou a měl Raymonda Arona za svého nejlepšího přítele. Jeho žena, moje babička Henriette, byla sestřenicí Clauda Lévi-Strausse. Můj otec Olivier Todd byl skvělý novinář,pracoval pro „Nouvel Observateur“. V podstatě jsem jen disidentský člen intelektuální oligarchie. Kromě toho vášnivě miluji svou zemi, Francii, a budu tam žít, dokud nebude režim fašistický nebo rasistický a nebudu se muset stát politickým uprchlíkem. Kdybych se stal politickým uprchlíkem, nešel bych do Spojených států, jak bylo v mé rodině tradicí, protože se propadají do něčeho horšího, než je liberální oligarchie, nihilismus. Nemám chuť na barbarství, jsem příliš kulturně konformní, příliš zdvořilý, jak se říká francouzsky. Myslím, že bych jel do Itálie, protože tam je všechno krásné, nebo do Švýcarska, protože část země mluví francouzsky. Co bych dělal v Rusku?

Normálně jsem zvyklý u převzatých textů, jak dobře víte, dopsat svůj komentář. Nějak mne nenapadá, co o čem bych nyní mudroval. Snad jedině, že není Emmanuel jako Emmanuel a že s panem Toddem v prezidentském paláci by Francie byla velmi zajímavou zemí. Ale to bohužel máme my i Evropa – smůlu.

https://vlkovobloguje.wordpress.com/2024/10/14/emmanuel-toddpokud-ukrajina-prohraje-valku-vyhraje-evropa/